Zádrhel nebo zádrhel? |
|
Spisovatel B. Timofeev v knize „Říkáme pravdu?“ volá zjevné, i když velmi staré zkreslení známé fráze: „V zelné polévce jsem měl jako kuřata.“ „Zpravidla nevaří zelnou polévku z kuřat," píše Timofeev. „Kde tedy kohout skončil (slepice - starým jménem)?" Je to všechno o narušení starého lidového přísloví: „Do OSHIPu jsem se dostal jako kuřata“. Tento výraz nenajdete v žádném z výkladových a frazeologických slovníků. Slovníky MI Mikhelsona a DN Ushakova, čtyřsvazkové a 17svazkové slovníky vydané Akademií věd dávají pouze rčení, že se mu jako kuře v zelné polévce, tedy v neočekávaných potížích, dostalo nepříjemné situace. M.I.Mikhelson uvádí jako ilustraci výňatek z příběhu V.I.Dala: "Nevíš, kde ztratíš." Kráčel, chodil a narazil na své vlastní neštěstí a udeřil jako kuřata do zelné polévky: takže ho Čerkesi vzali rukama naživu - běžel k lovci a zvířeti a on sám k nim běžel.. Oškubání, které vzniklo na základě falešné etymologie (pouze oškubání nebo oškubání se mohlo ukázat jako „oškubání“), je připraveno vytlačit zelnou polévku původně z rčení. Mezitím je možná spolehlivější interpretace původu tohoto výrazu. Faktem je, že předtím, než se kuře nazývalo nejen mužskou drůbeží, ale také kohoutem jakékoli hry (například tetřívek). V řadě výrazů jsem byl chycen jako liška v pasti, jako lískový oříšek v léčce atd., Vtipně a ironicky to znělo jako kuře v zelné polévce (asi tetřívek). Navíc poslední výraz může mít doslovný zdroj a také spojený s léčkou. Za starých časů existovala jakási past, která svírala ptačí nohu - hrot nebo špetka nebo špetka (tj. Svorky, kleště, svěráky). Tyto pasti ze štípaného dřeva byly umístěny na ptáky, velká zvířata (lišky, medvědy), veverky a kuny. Ruka nebo noha neopatrného lovce, nešťastný dřevorubec, mohla spadnout do úlomku (nebo špetky), jako do pasti. To dalo vzniknout přísloví. „Dostat se do shchap - v těsnosti, v shchemy, v potížích“, - číst ve slovníku V. I. Dahla. Takže ještě jedna počáteční verze rčení: Dostal jsem jako kuřata schap (v nouzi), což vydalo zvukové a sémantické hraní ze slov shchap - pinch - shchi.
V. I. Dal ve svém slovníku dává zápal a šikanu - pro název otlučeného místa, třísku na stromě, stejně jako zvláště horlivost a zápal (maličký pro ni - tyran) - pro označení háku, zádrhel, struga.Existuje také příslovečný výraz: „Neexistuje žádný problém, žádný problém, vše je hladké.“... Navíc starodávný rozdíl mezi slovy bully (tříska na stromě) a hitch (sastruga, dlaha při zpracování desky) vám umožňuje proniknout do původního významu rčení. Nejde o vyčnívající uzly a třísky, ale o háčky zbývající po zpracování a o uzly v desce, které je vždy velmi obtížné sladit. Žádný uzel, žádný závěs - to znamená, že vše je zpracováno čisté a prvotřídní materiál (bez uzlů) je zrcadlově lesklý. Obrazové použití přísloví tedy není jednoduché srovnání, nikoli kvalita materiálu, ale dobrá práce, skvělý výkon nějaké práce nebo úkolu. Takto by měl být výraz chápán bez zádrhelů, bez zádrhelů. A toto je další příklad živého obrazu přísloví a rčení, hluboké moudrosti a přesnosti významu v nich obsaženého. L. Skvortsov Podobné publikacePřečtěte si hnedVšechny receptyPřečtěte si hned |
Pokusy "Opravit" jedno či druhé přísloví a rčení, objasnit a objasnit jeho význam, se setkáváme poměrně často. To je způsobeno starověkem mnoha přísloví a rčení, částečným nebo úplným zapomenutím jejich doslovného významu, polysemií, což jim někdy umožňuje interpretovat různými způsoby.
Mnozí považují za zádrhel zádrhel a mnozí ho považují za slova různých kořenů a významů. Ve skutečnosti to není tak úplně pravda. Při střídání samohlásek e-i-o - „Nulový zvuk“ odráží se fonetické vztahy hlubokého starověku. Je samozřejmě jasné, že slova historicky stejného kořene, zakořeněná v různých vokalizacích, mohou být v průběhu času vnímána jako částečně příbuzná nebo dokonce stejně cizí, jako například slova roztrhat - utéct - vytáhnout - tyran - vroucí - nesmysl (i když všichni se vrátí ke stejnému kořenu). Mimochodem, ze stejného kořene jsou slova turf (co je ošizeno), díra (co je ošizeno, ošizeno) a silnice (průchod prošlapaný lesem) vytvořeny ze stejného kořene. Mnoho řečníků má tendenci spojovat slovo vesnice s původním slovem strom. Ve skutečnosti je zde stejný kořen k roztržení. Vesnice je místem lesní osady, kde byly vytrhány, vytrženy stromy, doslova „roztrhané místo, orná půda“. V moderních lidových dialektech se zachovalo staré slovo dor - „Panenská půda vyvýšená, nová“ nebo "vesnice" (Lipin Dor, například): jeho spojení se slovesem vytrhnout - vytrhnout je nepopiratelné.
